Bernský salašnický pes (Berner Sennenhund – Dürrbächler)
Standard FCI č. 45 ze dne 5.5. 2003
Země původu: Švýcarsko
Datum publikace platného originálního standardu: 25. 3 2003
Použití: Původně hlídací, honácký a tažný pes na sedláckých dvorech v kantonu Bern, dnes také rodinný a všestranný pracovní pes.
Klasifikace FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena. Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.
Krátký historický přehled: Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“). Po předvedení těchto psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbašských psů“ a stanovili charakteristické znaky plemene. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Celkový vzhled: Dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami; harmonický a vyrovnaný.
Důležité proporce:
Charakteristika: Spolehlivý, pozorný, ostražitý a nebojácný v každodenních situacích; dobromyslný a příchylný vůči osobám, které dobře zná; vůči cizím sebejistý a přátelský; střední temperament, dobrá ovladatelnost.
| Hlava: Silná. Velikost harmonicky ladí s celkovým vzhledem, nepříliš těžká. |
| |
Lebka: Při pohledu zepředu a z profilu málo klenutá. Málo vyjádřená středová rýha.
Stop: Výrazný, avšak ne nadměrně vyjádřený.
Nosní houba: Černá
Tlama: Silná; středně dlouhá; hřbet nosu rovný.
Pysky: Přiléhající, černé.
Chrup: Úplný, silný nůžkový skus (na M3 se nebere zřetel). Klešťový skus se toleruje.
Oči: Tmavě hnědé, mandlového tvaru, s dobře přiléhajícími očními víčky, ne příliš hluboko uložené a nevystupující. Povolená víčka jsou vadou.
Uši: Středně velké, vysoko nasazené, zavěšené, trojúhelníkové, lehce zaoblené, v klidu ploše přiléhající. Při vzbuzené pozornosti psa je nasazení ucha vzadu vzpřímené, přičemž přední okraj ucha zůstává přiložen k hlavě.
|
Krk: Silný, svalnatý, středně dlouhý.
| Trup: Silný, kompaktní. |
| |
Horní linie z profilu: Od krku lehce přechází dozadu dolů do kohoutku, poté probíhá rovně a vodorovně.
Hřbet: Pevný, rovný a vodorovný.
Bedra: Široká a silná; při pohledu shora lehce vtažená.
Záď: Měkce zaoblená
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům, s vyjádřeným předhrudím; hrudní koš co nejdelší, širokého oválného průřezu.
Dolní linie z profilu a břicho: Od hrudního koše k pánevním končetinám lehce stoupá.
|
Ocas: Huňatý, dosahující nejméně k hleznu, v klidu visící, v pohybu plovoucí, nesen ve výši hřbetu nebo lehce nad ní.
| Hrudní končetiny: Silná stavba kostí. Při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, spíše široko postavené. |
| |
Plece: Lopatky silné, dlouhé, šikmo postavené, tvořící s pažní kostí nepříliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
Nadloktí: Dlouhé, šikmo postavené
Loket: Dobře přiléhající, není vytočen ven, ani vtočen dovnitř.
Předloktí: Silné, rovné.
Přední nadprstí: Při pohledu ze strany stojí téměř svisle, je pevné; při pohledu zepředu postavené svisle a tvoří prodloužení předloktí.
Tlapy hrudních končetin: Krátké, kulaté, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Nejsou vytočené ven ani vtočené dovnitř.
|
|
Pánevní končetiny: Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce.
|
| |
Stehna: Dostatečně dlouhá, silná a dobře osvalená.
Kolenní klouby: Výrazně zaúhlené.
Lýtka: Dlouhá, dobře šikmo postavená.
Hlezno: Silné, dobře zaúhlené.
Zadní nadprstí (nárt): Téměř svisle postavené. Paspárky se musí odstranit (s výjimkou zemí, ve kterých je odstraňování paspárků zákonem zakázáno).
Tlapy pánevních končetin: Trochu méně klenuté než tlapy hrudních končetin; nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.
|
Chody: Ve všech chodech prostorný, plynulý pohyb; prostorný, volný pohyb vpředu a dobrý posuv vycházejí z pánevní končetiny. V klusu při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.
Osrstění: Dlouhá a lesklá, hladká nebo lehce zvlněná.
Zbarvení: Temně černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech končetinách a na hrudi; s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno.
- Čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě: lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima a dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- Bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
- Žádoucí: Bílé tlapy a špička ocasu.
- Toleruje se malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině.
Velikost: Kohoutková výška u psů činí 64 – 70 cm, ideálně 66 – 68 cm; u fen 58 – 66 cm, ideálně 60 – 63 cm.
Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.
- Nejisté chování.
- Jemná stavba kostí.
- Nepravidelné postavení řezáků, pokud zůstává zachován skus.
- Chybění jiných zubů než nejvýše dvou PM1 (prvních třeňových zubů). na M3 se nebere zřetel.
- Osrstění:
- Vysloveně kadeřavá srst.
- Vady kresby srsti:
- Chybějící bílá kresba na hlavě.
- Příliš široká lysina nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysků.
- Bílý límec.
- Velká bílá skvrna na šíji (největší průměr přesahující 6 cm).
- Skvrna na řiti (největší průměr přesahující 6 cm).
- Bílá na hrudních končetinách výrazně přesahující polovinu nadprstí (holínky).
- Rušivě asymetrická kresba na hlavě nebo na hrudi.
- Černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi.
- Nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- Hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy.
Vylučující vady:
- Agresivita, bojácnost, vyslovená plachost.
- Rozštěp nosu.
- Podkus, předkus, zkřížený skus.
- Jedno nebo obě modré oči („břízové oko“).
- Entropium, ektropium.
- Zalomený ocas, zatočený ocas.
- Krátká nebo patrová srst.
- Chybějící trojbarevné zbarvení.
- Základní barva jiná než černá.
Psi vykazující patrné psychické abnormality a nebo projevující vady chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá, v šourku plně sestouplá varlata.
