TANGO AMORE

Rozdíly mezi Bišonem a Boloňákem

                                                Často se mi stává, že lidé, kteří mě potkávají na procházkách se ptají, jestli je náš pes bišon nebo boloňáček. Mezi laiky se často stává, že jsou určitá plemena, která jsou si velmi podobná, mezi sebou zaměňována. Pokusím se tedy laicky popsat bišonka a uvést základní rozdíly mezi ním a často zaměňovaným boloňáčkem.

Bišonek neboli Bichon a poil frise,  patří do skupiny bišonků, tedy malých společenských psíků s delší a dlouhou srstí. Pochází se Středomoří a znám byl již za časů antiky. Ve středověku jejich obliba vzrostla. Slovo " bichon" vzniklo z francouzského slova "bichonner" - vyšňořený, naparáděný, rozmazlený. Toto slovo velmi dobře vystihuje úlohu bišonků, která vždy byla dělat lidem společníky a nechat se od nich rozmazlovat.Kromě Bišonků patří do této skupiny také již zmiňovaný Boloňský psík, Malzézský psík, Lvíček, Coton de Tuléar (kotonek), Havanský bišonek a zčásti také Pudl. Dříve byli tito pejskové vyhrazeni jen pro nejvyšší společenské vrstvy. Především na francouzském a španělském dvoře byli velmi oblibeni. To již naštěstí dnes neplatí, obliba těchto ras stoupá i mezi širokými masami. Někdy bývá bohužel problém rozlišit plemena mezi sebou, zvláště, pokud jsou v typické bílé barvě. Jednotlivá plemena bišonků se dlouho nerozdělovala, k jejich vydělování začalo docházet až  ve 30. letech minulého stolení na popud Francouzů. Francouzi si tedy přisuzují kořeny Bišonka, Boloňáček je jeho Italskou obdobou.

•                                      Jsou to malí, kadeřaví pejsci, s kohoutkovou výškou do 30 cm, vážící kolem 5 kg (podle chytré literarury prý častěji mnohem méně, skutečnost je však poměrně jiná, naše Megyna má 5,6 kg a znám i větší). Co se týče velikosti, líbí se mi menší i větší, každý má své půvaby, klady i zápory a majitelé si tak mohou vybrat tu velikost, která jim nejlépe vyhovuje. Pro mě jsou menší pejsci velmi okouzluící, opravdové plyšové hračky, na větších pejscích (podle mě) lépe vynikne elegance (pokud je pes hezky upravený), dlouhý krk, chůze. Ale to je samozdřejmě můj názor.
•                                      Srst se vyznačuje zářivě bílou barvou bez jakýchkoli odstínů, z ní vystupují černé oči a nos. Srst je dlouhá 7-10 cm a vyžaduje intenzivní péči ze strany majitele. Původně se u obou pejsků vyžadoval přirozený vzhled bez střihové úpravy. Francie, jako země původu stále ještě u bišonů požaduje původní vzhled, dnes však je pro bišonky spíš charakteristický anglo-americký střih. (Ale pozor na francouzské rozhodčí). Také boloňáčkům se dříve srst neupravovala ani před výstavními koly, dnes se i na výstavách prosahují upravení boloňáčci, i když standart u obou psíků střihovou úpravu nepředepisuje.
•                                       Podobají se také kvadratickou stavbou těla, vysoko nasazenýma zavěšenýma ušima, rovným hřbetem, dobře vyvinutým hrudníkem, oba nosí ocas v oblouku nad hřbetem.
•                                       I povahově se jedná o velmi podobné psíky, velmi společenské, rozpustilé, s dobrým vztahem k lidem, bezproblémové, vstřícné, vhodné i pro začátečníky . I když jsou to pejsci vyloženě pokojoví, nemohou bydlet na zahradě, jsou velmi aktivní, inteligentní a učenliví, vhodní pro různé psí sporty.

Rozdíly:

•                                   Srst je u bišonků jemná, hedvábná a vývrtkovitě zatočená. Dnes je srst převážně upravená, vyfoukaná do rovna a střihově upravená do typických oblých tvarů, také typická kulatá hlava je důsledkem střihu. Boloňáček má srst chundelatou, vlnitou, chomáčkovitou, která mu propůjčuje typický nadýchaný vzhled. Lebka je mírně vejčitého tvaru.
•                                   Stop je u bišonků málo vyjádřen, zatímco u boloňáčků je dosti výrazný.
•                                   Uši u bišonků přiléhají, u boloňáčků horní část ucha odstává.
•                                   Bišonek má mít dlouhý krk a ocas je nasazen pod linií hřbetu, naproti tomu boloňáček má krk kratší (měl by se rovnat délce hlavy) a ocas je nasazen v prodloužení hřbetní linie.